Kom[»press«]or

Události v Tunisku z přelomu roku 2010 a 2011 odstartovaly vlnu nepokojů v arabském světě, která ještě neskončila. A jak to vlastně začalo?
V prosinci se pokusil upálit mladý prodejce zeleniny, kterého šikanovala policie a když v lednu zemřel, vypukly mohutné protivládní protesty, které dostaly název Jasmínová revoluce. Protestovali hlavně mladí lidé, který za celý svůj život nepoznali jiného vládce než tatíčka Ben Aliho. Ben Ali sice nebyl tyran v pravém slova smyslu, ale vládl pomocí rozsáhlého bezpečnostního aparátu a sem tam zfalšovaných voleb.
Mediálně se jednalo o velice úspěšnou událost, západ fascinovalo hlavně sledování revoluce online na sociálních sítích a výsledek – tedy emigrace Ben Aliho a vypsání svobodných voleb je vnímáno jako veliké vítězství. Tak trochu v pozadí dalších arabských událostí už stojí 41% odevzdaných hlasů pro dříve zakázanou islámskou stranu Obnova ve svobodných volbách…

Pavel Drobil (ODS), ministr životního prostředí ve vládě Petra Nečase, zareagoval na české poměry velmi překvapivě a odstoupil po provalené korupční kauze.
Ta vznikla v prosinci 2010, když – ministrem následně odvolaný – ředitel Státního fondu životního prostředí Libor Michálek pořídil nahrávky rozhovorů se svým náměstkem Dušanem Fibingerem a finančním poradcem Drobila Martinem Knetigem. Z přepisů rozhovorů vyplývá, že měla být nadhodnocena zakázka na realizaci čističky odpadních vod v Praze, peníze měly být uloženy do konkrétních bank a z části použity na financování ODS. Toto šedé financování měl vést Ivan Langer. Drobil se od Knetiga distancoval, ale 15.12. 2010 na funkci ministra rezignoval.
Celá kauza vyšuměla do ztracena, Drobil je poslancem a místopředsedou ODS, stíhání Knetiga bylo zastaveno, pak zase obnoveno, Fibinger se stal poradcem prozatimní ředitelky SFŽP Radky Bučilové a Michálek dostal od médií takřka svatozář za boj proti korupci. Pikantní je, že v současné době je poradcem ředitelky také on.

22. července 2011 vybuchla poblíž vládní budovy skoro tunová nálož a zabila osm lidí. O něco později byla hlášena střelba na ostrově Utoya, kde probíhal sluníčkový kemp politicky angažované mládeže. Norské policii trvalo hodinu a půl než se na ostrov dostala a střelce zadržela, takže celkový počet obětí dosáhl 77 lidí.
Ihned po útoku se sice k bombě přihlásili radikální islamisté a spekulovalo o více střelcích, ale v současné době je oficiální verze taková, že oba útoky spáchal Anders Breivik. Před útokem rozeslal více než tisícistránkový manifest 2083 – Evropská deklarace nezávislosti, kde popisuje, co ho k útokům motivovalo.
Soudní znalci se zatím nejsou schopni shodnout na jeho duševním stavu. Je tedy docela dost možné, že než ho odsoudí, tak mu stihnout postavit speciální věznici – dát ho do „normální“ norské by byl výsměch obětem.

GORILA je krycí název pro spis, který se týká kontaktů mezi politickými špičkami na Slovensku a lidmi ze skupiny PENTA v letech 2005 – 2006. Slovenská policie se spise zabývala, ale pak případ odložila. Před vánocemi však někdo umístil údajný přepis odposlechů na web a na Slovensku vypukla kauza, která u nás nemá obdoby. Nejspíš však jen proto, protože u nás ještě na web nikdo nic nedal. O pravdivosti nahrávek se vedou spory, jisté je však to, že se dělo čosi volačo čudného.
Spolumajitel PENTY Haščák se scházel s politiky napříč politickým spektrem a domlouval si mimo jiné založení nové politické strany, ovlivňoval výběrová řízení a manipuloval na významné posty svoje lidi. Výše úplatků se přitom pohybovala v řádech milionů EUR.
V současné chvíli má údajně spis v držení novinář Tom Nicholson, kterému soud zakázal o GORILE vydat knihu. Střídavě je mu prý vyhrožováno anebo jsou nabízeny úplatky.
Slovenský volič je patrně daleko prudší nátury než volič český, na demonstracích proti vládnoucí i opoziční garnituře – o kterých pro jistotu česká média informovala až v okamžiku, kdy bylo jasné, že to se slibem pravidelných demonstrací každý pátek až do voleb myslí vážně – jsou v provozu i vodní děla. V tomhle počasí jim tu horkokrevnost pře­ju.

ACTA je zkratka pro Obchodní dohodu proti padělání, která má vymezit mezinárodní rámec pro duševní vlastnictví. I když začala vznikat už v roce 2006, do povědomí vstoupila až kvůli wikileaks, kde se objevily dokumenty z vyjednávání. Letos v lednu ji podepsala i Evropská unie, takže pokud ji ratifikuje šest států začne platit i u nás.Po ratifikaci vznikne cosi jako WTO či OSN (pokud to bude mít stejnou odstrašující sílu, tak bych nechtěl být čínským padělatelem).
I když je hlavním argumentem příznivců možnost zakročit např. proti serverům nabízejícím ke stažení cokoliv si člověk zamane, největší průšvih je případné umožnění daleko důslednějších kontrol osobních elektronických zařízení, přičemž kontrolovaný nemusí být důvodně podezřelý – stačí se nelíbit celníkovi.
Proti dohodě se demonstruje napříč Evropou, odpůrcům je trnem v oku zejména způsob jejího projednávání či hrozba omezení svobody internetu. Jako velice sexy působí pro média zejména skupina Anonymous, které DDoSuje vybrané stránky, takže jsou mimo provoz často i na několik hodin.

Kurily jsou pásem ostrovů mezi nejsevernějším japonským ostrovem Hokkaido a ruským poloostrovem Kamčatka. Pro Rusko i Japonsko mají strategický význam a čas od času se objeví diplomatická přestřelka připomínající to, že ještě nebylo právně dořešeno, komu vlastně patří. Naposledy se tak dostaly do povědomí při loňské návštěvě prezidenta Medveděva a záměrem Ruska umístit na ostrovy rakety.
Historie sporu sahá do devatenáctého století, v roce 1855 sice byla podepsána dohoda, že Japonsko si nechá čtyři nejjižnější ostrovy a Rusko zbytek, ale už v roce 1875 dochází k výměně – Japonci budou kontrolovat Kurily celé a vzdají se Sachalinu ve prospěch Ruska.
Po Rusko-japonské válce v roce 1905 spadá vítězným Japoncům do klína vše pod padesátou rovnoběžkou. Ovšem Rusové nezapomínají a po druhé světové válce obsazují v srpnu 1945 Kurily komplet.
Od té doby si čtyři nejjižnější ostrovy Kunaširi, Etorofu, Šikotan a Habomai nárokují obě strany. Sice byly připraveny nejméně dvě dohody, ale nikdy nebyly akceptovány současně Japonskem a SSSR (Ruskem). V důsledku toho jsou fakticky obě strany de iure stále ve válečném stavu.

Parlamentní volby, které předznamenávají volby prezidentské příští rok, kde se očekává výměna Putina (t.č. premiér) a Medvěděva (nyní prezident). Podle očekávání skončily vítězstvím Putinovy strany Jednotné Rusko, ale překvapením byla ztráta ústavní většiny v Dumě, kdy současně posílily všechny ostatní strany (komunisté, Spravedlivé Rusko a Žirinovského liberální demokrati).
Po vyhlášení výsledků se také vzedmula vlna do té doby nevídaných prostestů a demonstrací kvůli tomu, že volby byly zmanipulované.
Rusko je ale Rusko, takže Evropská unie je klasicky znepokojena a Česká republika dává diplomaticky ruce pryč.
Zajímavé to ale bude příští rok v březnu, protože Putin má sice stále velkou podporu, ale čím dál víc „normálních“ lidí ho už má plné zuby.

Pro české předsednictví EU (1/2 2009) byla uzavřena smlouva s firmou ProMoPro na pronájem a obsluhu audio-vizuální techniky na pořádaných akcích za 83 mil. Kč. Firma zakázku dostala bez vyhlášení veřejné soutěže.

Úřadu vlády firma ProMoPro vyfakturovala (prý) částku 766 mil. Kč, zaplaceno bylo 473 mil. (jinde tvrdí 551 mil.) Kč.

Namočený je v tom Jan Novák, který ukazuje na Alexandra Vondru. Ten tvrdí, že o ničem nevědel a svou vinu odmítá a háže vinu zpět na Nováka.

Loterijní společnost Sazka – založena 1956 – je v konkurzu. Vaz jí prý zlámala hokejová hala Sazka Aréna (aktuálně O2 Aréna), která není schopna si na svůj provoz vydělat a její výstava, ač nadzemní, připomíná tunel. Tunel do útrob Sazky.

Představitelé managementu před vlastní insolvencí několikrát lhali médiím a veřejnosti. Klíčovou osobou této kauzy je šéf společnosti Sazka Aleš Hušák.

Je slušný nepoměr mezi cenou Sazka Arény – 8 MLD Kč (2004) a cenou vyčíslených pohledávek 41 MLD Kč (2011).

Někdo si určitě mne ruce…

Nespokojenci se objevili po Egypte a Tunisku také v Libyi, kde však mají proti sobě diktátora jiného kalibru: Muammara Kaddáfího.

Revolucionáři docela rychle ovládli velké území, na což ovšem Kaddáfí (jako první diktátor) reagoval tím, že na ně poslal armádu. Po nasazení letectva začali vládní jednotky postupovat a povstalci se vzdávali jednoho obsazeného města za druhým.

Situace na bojišti se začala opět obracet, když se do této vnitřní války vložilo OSN a vyhlásilo nad Libyí bezletovou zónu. Krom toho začala letadla spojenců útočit i na pozemní vládní vojenské jednotky „útočící na civilisty“.

S leteckými údery, které jsou něco jiného než schválená „bezletová zóna“, nesouhlasí několik států a chvílemi nesouhlasí i Liga arabských států, která s nimi původně souhlasila.